Ladislava Jindřichová
Medailonek naší babičky
Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?
Zdravotní laborantka, v důchodu pracuji v knihovně.
Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?
Všechno.
Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?
Aby měl někdo z ponožek radost.
Zkuste popsat, jak vypadá váš den…
Jako u pracující ženy.
Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?
Jak kdy, podle času na pletení.
Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?
Ráda se podělím o zážitek s ponožkami. Pletu ponožky už dlouho a ráda. Nejraději je odebírají moje vnoučata, žijící v Anglii. Od mala se hodně navštěvujeme, obě děti mluví česky a při každé návštěvě si odvážejí několikery ponožky. Rády je nosí, a postupně, jak navazovaly různá přátelství a kamarádství, jak ve školce, tak při hrách venku, dávali ponožky i jiným dětem. Anglické děti a jejich rodiče z počátku vůbec nechápaly, proč někdo plete ponožky. Postupem doby, ale ponožky získaly velkou oblibu u dětí i jejich rodičů a tak ponožek není nikdy dost. Dnes, pokud chce někdo přivézt něco z Prahy, tak to jsou ponožky od babičky.