Oldřiška Kužílková
"A co mě baví, tak to že jsou každé originál"
Jsem vyučená prodavačka, ale přes třicet let jsem pracovala u ČD v Přerově jako skladník přepravy. Tam mě chytil amok pletení. Bylo tam hodně děvčat a jedna větší pletařka než druhá a to mě dostalo. Jelikož jsem úplný maniak na pletení a pletu všude a i u televize, dnešní mladí moc pletení nefandí, protože jsou líní prát pletené výrobky v rukách, tak jsem se rozhodla plést ponožky, protože v nich ráda chodím. Pletu si i letní. A co mě baví, tak to že jsou každé originál. Při pletení probírám život, rodinu vzpomínky na rodiče, mládí a přemýšlím o práci a budoucnu co dělat a podobně.
Ráno vstanu posnídám a když je káva horká tak pletu i u snídaně, popřemýšlím u pletení co dál. Teď chodím po lékařích ve starším věku, ale už ne tak moc, když je teplo zahrádka, nebo nějaký úklid dvůr atd. mám všude doma rozdělané pletení, takže mezitím pletu. Neumím jinak odpočívat jak s pletení. Máme doma bazén, takže i tam je pletení. Jsem prostě šílená.
Tak příhodu jsem zažila zrovna teď v sobotu, když jsem měla u nás na návštěvě vnučku. Šla jsem chystat večeři, volám: večeře a jelikož, jak jsem se zmiňovala, mám pletení rozděláno všude, tak než jsem šla chystat tu večeři, tak jsem hodila ponožku s jehlicemi na zem k sedačce, že budu pokračovat. Manžel šel a nešťastnou náhodou si tou jehlicí propíchl mezi prsty nohu. Tak to víte, jak jsem si to schytala. Dopadlo to dobře, ale s mými jehlicemi už nekamarádí a honí mě, když to někde nechám ležet.