Miroslava Vlčková
"Když jsem začala plést ponožky, tak jsem svoje vnuky ohromila, neboť pletení viděli prvně v životě. Ponožky si navlékli na nohy a začali v bytě hrát fotbal. Nazvali je „šéfošlajfky“."
Celý život jsem pracovala v kanceláři jako ekonom, či účetní. Dnes jsem už v důchodu. Ponožky pletu proto, abych večer při televizi neobtěžovala ledničku a nekrmila se. Další důvod byl ten, že po tchyni zbylo mnoho vlny a potřebovala jsem se jí zbavit. Při pletení napůl sleduji televizi a vzpomínám, jak šel život. A třeba jaké to bylo, když jsem pletla svetry pro rodinu, jak jsem sháněla vlnu atd. Uplést jednu ponožku trvá asi 7 hodin, bez přípravy a začišťování.
Mé dny jsou naplněny prací a aktivitami. Například speciální vaření pro mého muže, každé pondělí chodím pravidelně prodávat do dětské obuvi. Úterý trávím v Praze péčí o vnuky. Ve středu zahrada, úklid, nákup. Ve čtvrtek jóga a muzejní kroužek. Dále dělám šatnářku, a to několikrát do měsíce, v létě výlety na kole (letos cca 1600 km), v zimě lyžování, výlety, setkávání s přáteli…
Když jsem začala plést ponožky, tak jsem svoje vnuky ohromila, neboť pletení viděli prvně v životě. Ponožky si navlékli na nohy a začali v bytě hrát fotbal. Nazvali je „šéfošlajfky“. Přáli si, abych jim upletla ponožky v barvách jejich oblíbených fotbalových klubů. Přání jsem splnila, a tak vznikly „šéfošlajfky“ v barvách fotbalového klubu FC Barcelona a v barvách Bayernu Mnichov. A název „šéfošlajfky“ se ujal, takže já pletu „šéfošlajfky od babičky“.