Miluše Bubelová
"Žiju na vesnici v domečku, ráno vstanu...samozřejmě vezmu pletení do ruky..."
Celý život pracuji s textilem, pletu, vyšívám, paličkuji atd. Ponožky pletu, protože mě baví práce s vlnou a vymýšlet nové a nové vzory. Když si tak pletu, myslím na ledasco ale hlavně je to vždycky o těch ručních pracech a moje přání a sny těch je spousta třeba plést ponožky ve staré roubené chalupě. Ten zážitek by pro mě byl velký. Určitě bych se i ráda osobně setkala v rámci pletacího workshopu, ale přece jenom už je mi pár let a cestování už mi tak moc nejde, ale ráda koukám na fotografie, které dáváte na internet.
Žiju na vesnici v domečku. Ráno vstanu, vezmu si léky, nasnídám se, samozřejmě vezmu pletení do ruky a pak si jdu uvařit oběd, najím se, chvíli jdu na zahrádku a zase pletu, odpoledne většinou jdu na procházku, přijdu z procházky zase vezmu jehlice do ruky a opět pletu. Když je člověk sám tak jako já, jsem vdova, tak pletení je pro mě velký koníček. Jeden pár ponožek pletu za osm až deset hodin, podle toho jaký je materiál, jestli je slabý materiál nebo silnější. Byla bych moc ráda, kdyby se moje ponožky líbily.
Jestli jsem zažila nějakou legrační situaci s ponožkami? Dala jsem k narozeninám ponožky svojí kamarádce, ona je nosila každý den a měla pejska, který jí jednoho krásného dne ponožky sebral a nechtěl jí je dát, tak jsem mu upletla ponožky pro něj a od té doby chodil doma jenom s ponožkami, vyžadoval oblékat ponožky na všechny čtyři nožičky, bohužel pejsek už není.