Marie Čížková

blobid1-1
 

Marie Čížková

Odkud je: Praha

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Byla jsem cenový referent, účetní, prostě kancelářské profese, ale ve výrobních podnicích, což mě vyhovovalo, že za těmi firmami byly výrobky.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

K pletení ponožek jsem se dostala asi po 50ti letech díky vašemu projektu a k pletení bumerangové paty mě přivedla B. Hilliová. Těžce jsem se jí učila podle počítače, teď už je to hračka. První ponožky jsem upletla asi v 10ti letech. Moc mě to nebavilo, protože jsem pletla volně a padaly mi jehlice, a když jsem hodně utahovala, braly mě křeče do rukou. Měla jsem každou ponožku jinou, i když jsem si přesně počítala řady. Pletení ponožek 2mi jehlicemi mi také nevyhovovalo. Brzy jsme měly pletací stroj a tak se pletení všeho odvíjelo na něm. Nerada jsem přeskakovala z jedné práce na druhou a u stroje bylo potřebné, dokončit výrobek, aby pletenina nezůstávala ve stroji. Při pletení se používaly jen tenčí materiály a pletenina nebyla pružná. Později jsme měly i dvoulůžkový stroj, ten už vytvářel pružné vzory, ale stále z tenčích vln. Takže pletení silných vln nebylo možné, ale i tak byl stroj vhodnější, než ruční pletení, které bylo pro mě nepravidelné a pomalé. Takže vlastně vždy šlo o výsledný výrobek, než o skutečné pletení. Teprve teď mě baví nejen ten výsledný produkt, ale i skutečné pletení, hlavně používání různých odstínů barev a kombinace materiálů. A také to, že pletení může provázet ostatní činnosti, dívání na televizi, cesta v tramvaji, country festivaly...

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Podle toho, jaké barvy používám, mě napadají další barevná kombinace. Nebo když už pletu mechanicky, tak si spíš urovnávám svoje myšlenky na ostatní činnosti a tím se mi ovšem stává, že zapomenu na okolí, takže nemůžu plést u vaření, protože jídlo spálím).

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Každý den jinak. Tvrdím o sobě, že nemám 24hodinový cyklus, ale jen 20ti hodinový. To znamená, že se mi jednou za čas otočí den a noc, takže ve dne spím a v noci šiju, pletu nebo něco jiného, co lze. Záleží také na tom, jakou akci nebo činnost mám další den a tak si tomu musím přizpůsobit den předchozí. Nerada se přerušuji při jednotlivých činnostech, takže si navařím dopředu tak, abych si nakrabičkovala jídlo do mrazáku. Potom jen vyndám krabičku a udělám přílohu. Nebo když mám lékaře, tak si cestu spojím s ostatními. Zajdu na oběd a nákup. Mám permanentku na bazén. Na důchod jsem si pořídila dům v menším městě, kde stále ještě probíhají stavební úpravy. Ráda bych leccos dělala sama, ale chybí mi znalosti a zkušenosti. Po několika letech jsem se odhodlala k okopání jedné straně domu, která je potřeba odizolovat. Šicí stroj mám venku i v Praze. Mám syna, ale vnoučata ne. Takže si třeba vymyslím šití trenek a pošiju všechna vnoučata sester. Dnes se to již moc nenosí, ale ráda upravuji věci, takže z menších tepláčků jsou přidáním pruhů a lemů větší. Předloni jsem upletla svetry pro všechny děti a některé dospělé. Posezení venku a u televize je spojené s pletením.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Mě asi 5 hodin. Většinou si dopředu napletu barevné lemy, pak patu a konec pletu na cestách a akcích.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Byla jsem na country fontáně v Chuchli. Vzala jsem si s sebou pletení, deku a sedla jsem si pod tribunu, kdyby pršelo a abych nebyla moc vidět při pletení. Letos jsem byla znovu a seděla jsem na stejném místě. Přišel ke mně pán a zajímal se o pletení. Prý tam byl minule a viděl mě.

V restauraci na Točné jsem si myslela, že také sedím skrytá, když se ozvali hudebníci, že ženy využívají tento čas k užitečné činnosti. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se jedná o mě.