Marie Čížková
Byla jsem cenový referent, účetní, prostě kancelářské profese, ale ve výrobních podnicích, což mě vyhovovalo, že za těmi firmami byly výrobky. K pletení ponožek jsem se dostala asi po 50ti letech díky vašemu projektu a k pletení bumerangové paty mě přivedla B. Hilliová. Těžce jsem se jí učila podle počítače, teď už je to hračka. První ponožky jsem upletla asi v 10ti letech. Moc mě to nebavilo, protože jsem pletla volně a padaly mi jehlice, a když jsem hodně utahovala, braly mě křeče do rukou. Měla jsem každou ponožku jinou, i když jsem si přesně počítala řady. Pletení ponožek 2mi jehlicemi mi také nevyhovovalo. Brzy jsme měly pletací stroj a tak se pletení všeho odvíjelo na něm. Nerada jsem přeskakovala z jedné práce na druhou a u stroje bylo potřebné, dokončit výrobek, aby pletenina nezůstávala ve stroji. Při pletení se používaly jen tenčí materiály a pletenina nebyla pružná. Později jsme měly i dvoulůžkový stroj, ten už vytvářel pružné vzory, ale stále z tenčích vln. Takže pletení silných vln nebylo možné, ale i tak byl stroj vhodnější, než ruční pletení, které bylo pro mě nepravidelné a pomalé. Takže vlastně vždy šlo o výsledný výrobek, než o skutečné pletení. Teprve teď mě baví nejen ten výsledný produkt, ale i skutečné pletení, hlavně používání různých odstínů barev a kombinace materiálů. A také to, že pletení může provázet ostatní činnosti, dívání na televizi, cesta v tramvaji, country festivaly...
Podle toho, jaké barvy používám, mě napadají další barevná kombinace. Nebo když už pletu mechanicky, tak si spíš urovnávám svoje myšlenky na ostatní činnosti a tím se mi ovšem stává, že zapomenu na okolí, takže nemůžu plést u vaření, protože jídlo spálím). Tvrdím o sobě, že nemám 24hodinový cyklus, ale jen 20ti hodinový. To znamená, že se mi jednou za čas otočí den a noc, takže ve dne spím a v noci šiju, pletu nebo něco jiného, co lze. Záleží také na tom, jakou akci nebo činnost mám další den a tak si tomu musím přizpůsobit den předchozí. Nerada se přerušuji při jednotlivých činnostech, takže si navařím dopředu tak, abych si nakrabičkovala jídlo do mrazáku. Potom jen vyndám krabičku a udělám přílohu. Nebo když mám lékaře, tak si cestu spojím s ostatními. Zajdu na oběd a nákup. Mám permanentku na bazén. Na důchod jsem si pořídila dům v menším městě, kde stále ještě probíhají stavební úpravy. Ráda bych leccos dělala sama, ale chybí mi znalosti a zkušenosti. Po několika letech jsem se odhodlala k okopání jedné straně domu, která je potřeba odizolovat. Šicí stroj mám venku i v Praze. Mám syna, ale vnoučata ne. Takže si třeba vymyslím šití trenek a pošiju všechna vnoučata sester. Dnes se to již moc nenosí, ale ráda upravuji věci, takže z menších tepláčků jsou přidáním pruhů a lemů větší. Předloni jsem upletla svetry pro všechny děti a některé dospělé. Posezení venku a u televize je spojené s pletením.
Byla jsem na country fontáně v Chuchli. Vzala jsem si s sebou pletení, deku a sedla jsem si pod tribunu, kdyby pršelo a abych nebyla moc vidět při pletení. Letos jsem byla znovu a seděla jsem na stejném místě. Přišel ke mně pán a zajímal se o pletení. Prý tam byl minule a viděl mě. V restauraci na Točné jsem si myslela, že také sedím skrytá, když se ozvali hudebníci, že ženy využívají tento čas k užitečné činnosti. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se jedná o mě.