Ludmila Šprcová
Medailonek naší babičky
Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?
Dříve jsem pracovala v tiskárně, kde jsem byla díky různorodosti práce velice spokojená. Nyní jsem jedenáctým rokem v důchodu.
Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?
Na pletení ponožek mne baví, že si mohu vymýšlet vzory a měnit barvy. Pletu, kvůli odreagování a zkrátka protože mne to baví. Nejradši pletu a poslouchám rádio.
Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?
Při pletení většinou na nic nemyslím. A to se mi na tom líbí nejvíc, že se tak odreaguji. Při druhé ponožce akorát už myslím na to, jak bude vypadat další, zcela originální pár.¨
Zkuste popsat, jak vypadá váš den…
Každý můj den je zcela jiný, nejde tedy jeden obecně popsat. Občas si zajdu zahrát bowling a někdy jsem celý den doma, a když mám čas, tak pletu. Dříve jsem hrála i Curling na koberci nebo ping pong, ale tady v Praze už tak často nehraji. Spousty času mi také zabere kocour, jelikož je to ještě kotě a chce si stále hrát nebo se mazlit. Rovněž se starám o nemocného manžela.
Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?
Jak dlouho trvá uplést ponožku jsem vlastně ještě nikdy nezjistila. Pletu totiž po částech a jak mám čas.
Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?
Už jsem měla jednu várku ponožek připravených, že na ně našiji cedulky. Tak jsem si je rozložila a najednou byla jedna lichá. Když jsem ponožku pletla, nebavilo mne to a začala jsem plést jinou. Do teď mám tu jednu osamělou ponožku doma. A druhou k ní už asi nikdy nedopletu.