Ludmila Šprcová

blobid1-1
 

Ludmila Šprcová

 

Medailonek naší babičky

Odkud je: Praha

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Dříve jsem pracovala v tiskárně, kde jsem byla díky různorodosti práce velice spokojená. Nyní jsem jedenáctým rokem v důchodu.

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Na pletení ponožek mne baví, že si mohu vymýšlet vzory a měnit barvy. Pletu, kvůli odreagování a zkrátka protože mne to baví. Nejradši pletu a poslouchám rádio.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Při pletení většinou na nic nemyslím. A to se mi na tom líbí nejvíc, že se tak odreaguji. Při druhé ponožce akorát už myslím na to, jak bude vypadat další, zcela originální pár.¨

Zkuste popsat, jak vypadá váš den…

Každý můj den je zcela jiný, nejde tedy jeden obecně popsat. Občas si zajdu zahrát bowling a někdy jsem celý den doma, a když mám čas, tak pletu. Dříve jsem hrála i Curling na koberci nebo ping pong, ale tady v Praze už tak často nehraji. Spousty času mi také zabere kocour, jelikož je to ještě kotě a chce si stále hrát nebo se mazlit. Rovněž se starám o nemocného manžela.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

Jak dlouho trvá uplést ponožku jsem vlastně ještě nikdy nezjistila. Pletu totiž po částech a jak mám čas.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Už jsem měla jednu várku ponožek připravených, že na ně našiji cedulky. Tak jsem si je rozložila a najednou byla jedna lichá. Když jsem ponožku pletla, nebavilo mne to a začala jsem plést jinou. Do teď mám tu jednu osamělou ponožku doma. A druhou k ní už asi nikdy nedopletu.