Květa Hloušková
"Při pletení můžete přemýšlet o tom, kdo je bude nosit, jestli se budou líbit."
Žiji na vesnici u Brna. Jsem vyučená pánská krejčová. 25 let jsem byla OSVČ – nejprve jsem šila a později prodávala v obchůdku. Až do důchodu. Od mládí se věnuji ručním pracím – pletení, šití a občas i háčkování. Děti už jsou dospělé a vnuci pletené věci moc nemusí. Začala jsem ze zbytků plést ponožky. Nejprve pro rodinu, potom jsem posílala paní pro nedonošence – ponožky a čepičky a velké paní dávala do DD. Když jsem se dozvěděla o Elpidě, začala jsem pracovat pro ni. Na ponožkách je dobré, že nejsou velké, tak trvají kratší dobu a dají se různě kombinovat. Jak tvary, tak vzory. Při pletení můžete přemýšlet o tom, kdo je bude nosit, jestli se budou líbit a třeba i sledovat televizi. Jeden pár ponožek mám asi za tři večery. Záleží na tom, z jaké síly vlny a jaký vzor.