Jaroslava Beránková
Rokycany
"...Od pana faráře přišlo poděkování dopisem s douškou, že moje ponožky nosí jen na sváteční mše."
Pracovala jsem jako zdravotní sestra. K pletení mě přivedla moje maminka, i k jiným ručním pracím, když jsem se o ni ve stáří starala, pletení a šití jsem měla jako psychický detox. Nyní když už tady není, snažím se to prodat snachám a společně pleteme a šijeme pro vnoučata. Při pletení myslím na ponožku, když na ní nemyslím, musím pak většinou párat. Ale jsem ráda platná. Někdo si ohřeje nohy a třeba se s ponožkami i někam podívá.
Žiji na malé vesnici. Můj den vypadá jako typický den několikanásobné babičky. Budí mě vnoučata a kromě odpoledního spaní jsou stále kolem mě. Pletu až večer. Jak dlouho trvá uplést ponožku? Přijde na to, zda je slabá, silná, malá pro miminko či velká pro dědu nebo se vzorem. Jeden pár mi vzhledem k zaneprázdnění trvá přibližně sedm večerů.
Můj syn se věnuje folkloru, na zájezdě do Anglie od něj místní farář vyprosil ponožky, které jsem synovi upletla s folklorními motivy. Od pana faráře přišlo poděkování dopisem s douškou, že moje ponožky nosí jen na sváteční mše.
