Jarmila Vojtěchová

blobid1-1
 

Jarmila Vojtěchová

Dolní Bučice
 

Po skončení základní školy jsem odešla studovat na zemědělskou školu v Čáslavi. Po odmaturování jsem nastoupila jako skupinová vedoucí v zemědělském družstvu, v rostlinné výrobě. Zde jsem pracovala do první mateřské. Hned na to jsem měla druhé dítě, pak byla čtyřletá pauza, kdy jsem pracovala v kulturním středisku ve Vrdech jako sekretářka. Pak přišlo poslední dítě. Po mateřské jsem z důvodu pracovní doby a výdělku pracovala v mlékárně Čáslav jako sýrařka a nějakou dobu v odbytě. Jelikož jsem tou dobou ovdověla, tak jsem šla za lepším platem do Pleasu Čáslav kde jsem pracovala skoro až do důchodu. Nyní mi je 64 let. Jelikož jsem byla na tři děti nějakou dobu sama (ovdověla jsem v 37), tak jsem pletla pro děti a také šila, abych trochu ušetřila. Ušiji a upletu skoro vše. Před 21 lety jsem měla úraz pravé ruky, kdy jsem byla skoro rok na neschopence a pak dva roky v částečném invalidním důchodu. Udělala jsem si úraz prstu, který mám do dneška nepohyblivý. Dříve to byl dost velký problém, kdy jsem mohla přijít o práci a tak abych prst rozcvičila, začala jsem zkoušet zase plést a díky tomu jsem pravou ruku rozhýbala na nynější stav. Pletení mě baví. Pletu převážně u televize. A nebo když mám volný čas. Při pletení nijak nepřemýšlím, jedině jak mám ponožky sladit barvou. Jistě jako každá máma a i babička mám určité sny a to, aby děti i vnoučata byly zdravé a spokojené v životě.

 

Moje dny jsou různé. Jsem celkem vytížený člověk. Když nehlídám vnoučata, dělám na zahradě, s kamarádkou jezdíme na kole, ráda si přečtu pěknou knížku, šiji a pletu pro vnoučata. Mám jich celkem pět, ale bohužel dvě nesmím vidět, protože si to nevěsta nepřeje. Myslím, že v mém věku 64 let můžu být ráda, že jsem zdravá. Nedovedu si představit, že bych nic z toho nemohla dělat. Jsem typ člověka, který musí mít neustále nějakou činnost. Ptáte se, jak dlouho pletu ponožku, to záleží na okolnostech, ale asi tak v průměru jeden a půl dne. Také záleží, z jaké vlny pletu. Ze silnější to jde rychleji než ze slabé. Také záleží na ruce jak je unavená.