Helena Miklová
"U pletení si vždycky odpočinu, je to pro mě uspokojení, relaxace, a přitom po mě zůstane nějaké dílo."
Pletení a jiné ruční práce jsou mým celoživotním koníčkem, pletla jsem všechno a pro celou rodinu aznámé. Dnes už bych velké věci nepletla, ale drobnosti jako čepice, šály a ponožky ano, je hned vidět výsledek. Neumím sedět a odpočívat se založenýma rukama, a pletení je ta nejjednodušší práce, kterou mohu dělat všude (venku, doma, u televize atd.). U pletení si vždycky odpočinu, je to pro mě uspokojení, relaxace, a přitom po mě zůstane nějaké dílo. Nechápu, jak může někdo sedět a koukat do blba. Já u toho vzpomínám na zážitky ze svého celkem bohatého života a na mé začátky ručních prací, které mě naučila babička (ve 14. letech jsem si upletla 1. svetr) a pak maminka – od té jsem okoukala šití. Je na to hodně krásných vzpomínek, škoda že já to nemohu předat své vnučce, i když jsem snahu měla a mám, dnešní mladí lidé si všechno koupí a zatím nemám v tomto směru úspěch.
Narodila jsem se v Plzni, od 6 let jsem bydlela v Praze a od roku 1990 žiju na venkově v domku se zahrádkou, se psem a 2 kočkami. Takže můj další koníček je i zahrádka a sní spojené práce, které ještě zvládnu. Mám ale moc hodného syna, který mi je velkou oporou. Můj den je pohodový, dělám si, co chci a na co mám náladu. Začínám ranní kávou (v létě na terase), procházkou se psem a pomazlením s kočkami (ty taky miluji po celý život a už mám 10. kočku – stále od 23 let, kvůli vnoučatům jsem odchovala už asi 20 koťat, aby si to dětičky užily), uvařením něčeho dobrého (ráda zkouším nové recepty podle televize) a ručními pracemi. Mezi tím nějaké návštěvy sousedek a známých, 1x týdně s kamarádkou hrajeme kanastu a v létě jezdím na výlety (ještě jsem aktivní řidička), na houby, koupání. Prostě se nenudím!