Eva Rališová

Medailonek naší babičky

Jaké bylo (nebo stále ještě je) vaše povolání?

Jako první - malířka porcelánu, písařka u soudu, 40 let jako ošetřovatelka, toto povolání plně vyhovovalo a naplňovalo, tím že mohu pomoci

Proč plete ponožky a co vás na pletení baví?

Od 14 let pletu (kroužek ještě ve škole), potom jsem začala vyšívat, poslední roky už moc na to nevidím, tak jsem začala zase plést, je to dobré na vyčištění myšlenek a hlavně nedokážu nic nedělat. A mám radost, že se líbí a hřejí a to mně moc těší.

Když si tak pletete, na co myslíváte? Máte nějaké představy, přání a sny?

Přání aby byli lidé k sobě milejší, sny už ani ne, jen aby bylo zdraví, ještě asi 3 roky zpět jsem mohla do hor, ale páteř zradila a nohy, proto jsem šla před dvěma lety do důchodu - 4 roky jsem přesluhovala, pracovala jsem na neurologii, těžká práce, smutná, ale i veselá.

Žijete ve městě nebo na vesnici?

Teď ve městě, dříve na vesnici, do roku 1984 jsme byli s rodiči ,,poslední kulaci", bylo to tvrdé.

Zkuste popsat, jak vypadá váš den...

To se těžko řekne, každá žena si vždy najde práci.

Jak dlouho vlastně trvá uplést ponožku?

3-4 dny dle nálady

Chtěli byste se osobně setkat v rámci pletacích workshopů ,,Hladce obrace", které pořádáme?

Ráda, ale je to daleko

Máte nějaká přání nebo očekávání v rámci projektu Ponožky od babičky?

Aby se líbily a hřály.

Zažila jste s ponožkami nějakou zvláštní nebo legrační situaci?

Ano, radost, že mají nožky v teple a líbí se v práci, když tam byli opuštěné babičky, dědové tak mi to stačilo, že mají z dárku radost

Chcete ještě něco dodat

No nevím, snad doufám, že budete s mojí prací spokojeni, vždy musím dělat nové nápady podle sebe a to mi vyhovuje