Dana Červencová
Pracovala jsem jako účetní ve stavební firmě. Nyní jsem v invalidním důchodu. Ponožky pletu pro zábavu. Pletu je pro radost ostatních. Většinou na vánoce daruji ponožky do domova důchodců (přes Dobrovolníci Jihlava). Dávám je i svým blízkým nejen pod stromeček.
Pletu a snažím se na nic nemyslet, jen tak se odreagovat od běžných starostí. Někdy přemýšlím, co na ně obdarovaný řekne. Žiji v okrajové docela klidné části města. Běžný den, vstanu v 6:30 hod, vypravím dítě do školy, pak něco uklidím, vyperu, uvařím, prostě co je potřeba. U vaření většinou šiji. Odpoledne procházka se psem, pak trošku odpočívám při pletení a kávičce. Těším se na večer, kdy usednu ke svému pletení, nebo háčkování, prostě nějaká ruční práce. Abych pravdu řekla, nikdy jsem to nestopovala. Některou ponožku upletu za dva dny, někdy mi trvá i déle, podle toho jak mám čas plést a jak je ponožkový vzor náročný. Kolem půl jedenácté jdu spát.
Stalo se mi, že přišla sestřenice a říká, že má prosbu. A jakou, se ptám. Jestli mi neupleteš ponožky, strašně dobře se v nich doma chodí. A tchyně (babička), který je 85 let, chce většinou ponožky k vánocům i k narozeninám. Povídá mi, já si je šetřím, aby mi vydržely. Tak jí zásobím, ráda je nosí, nikde jí netlačí a večer zahřejí.
Přála bych si, aby se ponožky líbily a lidé, kteří si je koupí, z nich měli radost a vraceli se pro další.
